CHEMICKÁ RECYKLACE – ŘEŠENÍ PRO PLASTOVÉ OBALY

DOTAZNÍK #4
Zajímá nás Váš názor

V několika našich předešlých příspěvcích jsme popisovali výhody chemické recyklace oproti mechanické recyklaci. S touto vyspělou recyklací lze také uvažovat o vyřešení problému s požadavkem na povinné zálohování PET lahví pro zajištění potravinářského rPETu.

Chemická recyklace, která plastový obal depolymerací nebo pyrolýzou rozloží na původní produktové složky je řešením, které zajišťuje maximální hygienické předpisy recyklátu pro nové potravinářské obaly. V chemické recyklaci vidí budoucnost také Evropská komise a jejich poradenská společnosti EUNOMIA.  

Výsledné produkty chemické recyklace mohou také částečně nahradit velmi drahé fosilní zdroje, a to využitím v petrochemickém průmyslu, teplárenství a pro výrobu elektřiny.

Výsledky dotazníku #3

Může podle Vás chemická recyklace nahradit povinné zálohování PET lahví? 

První položenou otázkou v naší anketě #4 byl dotaz, zda respondenti považují chemickou recyklaci za plnohodnotný substitut diskutovaného povinného zálohování PET lahví. 

Jak můžeme vidět níže v grafu, na otázce, zda by byla chemická recyklace dostačující, se odpovídající neshodli. Názorové rozdělení respondentů u tohoto dotazu odpovídá zhruba polovině ve prospěch každé z odpovědí. 

Respondenti ve prospěch chemického recyklování uváděli, že se díky novému typu recyklace rozšiřují možnosti následného využití plastů a může tak dojít ke zvýšení míry recyklace a redukci znečišťování životního prostředí plasty. 

U záporně odpovídajících respondentů se často opakoval názor, že samotná mechanická recyklace PET lahví je dostatečně efektivní a není nutná chemická recyklace.

Objevil se zde i návrh na současné zavedení povinného zálohování PET lahví a chemické recyklace, nejedná se totiž o vzájemně se vylučující metody a jejich vzájemné doplňování by mohlo vést ke zvýšení celkové efektivity recyklace. 

Koupíte si velké levnější balení potravin, i když víte, že celou potravinu nezkonzumujete a část jí vyhodíte? 

U následujícího dotazu, zda by odpovídající upřednostnili větší, levnější balení potravin, a to i přes vědomí možného plýtvání s potravinami, reagovala většina respondentů záporně. 

Bezmála 70 % odpovídajících v anketě zaškrtla, že pokud by bylo větší balení ekonomicky výhodnější, nerozhodli by se pro něj. S vědomím skutečnosti, že by balení nespotřebovali celé a zbytek potravin by tak museli vyhodit, by se rozhodli pro menší, byť dražší balení. 

Pro upřesnění mnozí uváděli, že opravdu kupují jen to, co spotřebují a neradi plýtvají. Nákupem levnějšího většího balení by totiž vlastně k ekonomické úspoře ani nedošlo, pokud by se nezkonzumovaná část potravin vyhodila.

Třídění kávových kapslí

K našemu překvapení většina respondentů této otázky odpověděla, že kávové kapsle vůbec nevyužívá, a to z důvodu, že kávu nekonzumují nebo preferují tradiční způsoby přípravy kávy jako je pákový kávovar či moka konvička. 

Z dotazovaných, kteří kávové kapsle využívají, převážná většina předmětné kapsle třídí. A to buď formou vrácení těchto kapslí jejich výrobci do kamenných obchodů nebo objednáním sběru přímo od výrobce (ten současně s novou objednávkou kapslí umožňuje sběr a následnou recyklaci již použitích kapslí). 

Druhý dotaz, ve vztahu ke kávovým kapslím, byl mířen na nejefektivnější způsob třídění a sběru kávových kapslí. Z odpovědí vyplývá:

  • Umožnění sběru a třídění výrobcem kávových kapslí, a to buď objednáním sběru kávových kapslí v souvislosti se zavážkou nové objednávky nebo vrácením kapslí do kamenného obchodu výrobce. 
  • Sběr a třídění za využití již zavedených šedých kontejnerů na tříděných odpad určených pro kovy a hliník.

Zhruba 10 % respondentů uvedlo, že kávové kapsle netřídí a po jejich spotřebování je vyhazují společně se směsným odpadem. Respondenti nebyli dostatečně obeznámeni s již existující možností sběru a třídění kávových kapslí.