Od podzimu loňského roku čelíme krizi spojenou s inflací a vysokými cenami energií. Postupná vládní opatření slibují budoucí kompenzaci přemrštěných cen elektřiny a plynu, jsou snižovány sazby spotřební daně z pohonných hmot. 

Jak řešit a usměrnit vysoké ceny a nedostatek energií je ale otázkou i budoucích let, není to pouze přechodné období. K řešení krize může výrazně pomoci také odpadové hospodářství. Komunální odpad (jehož výraznou součástí jsou obaly), živnostenský a průmyslový odpad mohou být významným zdrojem energie, která nám tak chybí. Části odpadů, které nelze mechanicky recyklovat nebo jinak dále využít, jsou v současné době skládkovány. Pokud by byly využity energeticky, máme zde alespoň částečnou náhradu za drahá fosilní paliva za příznivých cen pro odběratele. Cesta k naplnění cílů cirkulární ekonomiky v podmínkách současné krize nevede přes penalizaci zařízení k energetickému využití odpadů. Ty mohou naopak kogenerací přispět k zajištění naší větší energetické bezpečnosti!

Znehodnocené plastové materiály lze také vhodně zpracovat novým typem pokročilé recyklace plastů „chemickou recyklací“, která bohužel ještě nemá řádnou oporu v legislativě, a proto není nikde v provozu. Chemická recyklace může vhodně doplnit tradiční mechanickou recyklaci a podílet se na zvýšení celkové úrovně recyklace v ČR.

Přivítali byste vyšší energetické využití odpadů místo skládkování?

Bezmála 90 % respondentů by preferovalo vyšší energetické využití odpadů v porovnání s jeho skládkováním. Z doplňujících odpovědí osob, které takto hlasovaly, byla zřejmá absence jakékoliv pochyby o efektivnosti využití odpadu, a to zejména v souvislosti se současně probíhající celosvětovou energetickou krizí. Skládkování dle nich ve vztahu s odpady situaci vůbec neřeší a spíše jím dochází k odkládání problému. Využití odpadů pro energetické využití je vnímáno jako naprosto logické řešení, které má nesporné výhody – dochází nepochybně ke značnému snížení množství odpadu na skládkách a umožňuje snížení výdajů na nákup či generování tradiční zdrojů energie. Primárně zmiňovanou výhodou byl samozřejmě pozitivní ekologický dopad, dojde totiž k eliminaci nezanedbatelného množství produkovaného odpadu.

Jak bylo taktéž v odpovědích uváděno, je současně nutné zajistit správné technické řešení energetického využití, aby nedošlo k nadměrnému znečišťování životního prostředí v okolních oblastech, a to jak ovzduší při případném spalování odpadů, tak ve vztahu k dalšímu odpadu, které toto zpracování vyprodukuje.

Je podle Vás chemická recyklace vhodným doplňkem tradiční mechanické recyklace?

I u této otázky bylo rozhodnutí odpovídajících jednoznačné. Chemickou recyklaci za vhodný doplněk tradiční mechanické recyklace považuje jejich většina. A to nejen jako doplněk, někteří z respondentů uvádějí, že v případech, ve kterých není mechanická recyklace možná, je její chemická alternativa ideálním způsobem zpracování odpadů. V některých případech by byla chemická recyklace i preferována a jejím použitím, je podle názoru odpovídajících, možné docílit ještě vyšší efektivity a výsledné kvality recyklovaného materiálu.

Častým zmiňovaným negativem byla možná finanční nákladnost chemické recyklace, a taktéž pochopitelná obava ze škodlivosti takto vzniklé látky a vedlejších produktů v závislosti na způsobu chemické recyklace.

Měly by výrobky obsahovat povinné množství recyklátu pro motivaci výrobců a zpracovatelů ke zvýšení celkové úrovně recyklace? 

Z grafu znázorňujícího rozložení odpovědí je zřejmé, že více než tři čtvrtiny respondentů odpověděly souhlasně na otázku, zda by mělo být legislativně stanovené povinné množství recyklátu. Podle některých by dokonce bez zavedení povinného množství recyklátu ve výrobcích ztrácela samotná recyklace smysl, a taktéž by došlo ke značnému zpomalení či případnému zastavení přechodu na plně cirkulární ekonomiku.

Přesto však nelze opomenout protější tábor respondentů, kteří uváděli neméně relevantní doplňující odpovědi k předmětnému tématu. Nejvíce zmiňovaným možným negativem bylo zajištění tohoto poměru recyklátu formou povinnosti. Toto by mohlo způsobit neúměrné zvyšování cen, snížení kvality, či obojí. Jako efektivnější je vnímáno určité zvýhodnění výrobců a zpracovatelů, kteří by stanovené kvóty dodržovali, a to nejlépe cestou ekonomických výhod či daňových úlev.