Směrnice EU, platná od letošního roku, zavádí povinnost odstraňovat z městských odpadních vod mikropolutanty. V dalších letech může mít dopad i na plastové obaly.
Princip „znečišťovatel platí“ je již zaveden v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce (Extended Producer Responsibility – EPR) dlouhodobě u obalových odpadů. Výrobci, kteří uvádí do oběhu balené výrobky, musí platit poplatky za sběr a nejlépe recyklaci obalových odpadů. V Česku je to největší EPR systém, o který se plně stará autorizovaná obalová společnost EKO-KOM. Další EPR systémy jsou pro elektrická a elektronická odpadní zařízení, odpadní baterie a akumulátory, vozidla s ukončenou životností, odpadní pneumatiky a vybrané jednorázové plastové výrobky – cigaretové filtry, balonky a vlhčené ubrousky.
Od 1. ledna 2025 platí nová směrnice EU o čištění městských odpadních vod, která mimo jiné zavádí povinnost odstraňovat mikropolutanty z městských odpadních vod pomocí tzv. čtvrtého stupně čištění. Členské státy mají do 31. července 2027 čas na implementaci této směrnice do národní legislativy a začít ji uplatňovat nejpozději od 31. prosince 2028.
Podle směrnice vzniká povinnost financovat odstranění mikropolutantů z odpadních vod prostřednictvím systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), která se nyní vztahuje výhradně na výrobce léčivých přípravků pro humánní použití a kosmetických výrobků. Tyto sektory jsou povinny pokrýt minimálně 80 % nákladů na tzv. čtvrtý stupeň čištění odpadních vod.
Směrnice nicméně dává členským státům možnost při transpozici rozhodnout o zapojení dalších průmyslových odvětví, jejichž výrobky významně přispívají k přítomnosti mikropolutantů ve vodách. Do konce roku 2033 má Komise na základě získaných údajů a hodnocení navrhnout ve směrnici případné rozšíření seznamu produktových skupin, na které se EPR vztahuje.
Selektivní aplikace EPR pouze pro farmaceutické a kosmetické výrobky vyvolala kritiku ze strany dotčených průmyslových odvětví, která poukazují na možné porušení principu „znečišťovatel platí“ a zásady rovného zacházení. Naopak, zástupci vodohospodářských společností a municipality prostřednictvím svých asociací ve svém dopise z minulého týdne apelují na vedení Komise, aby nepodlehla tlaku na revizi, podporovala vznik EPR a začlenění dalšího průmyslu, který bude přispívat do EPR systému.
Mezi další producenty mikropolutantů patří například výrobci hnojiv, pesticidů či průmyslových chemikálií. Nežádoucí mikroplasty, podle studie Evropské investiční banky (EIB), tvoří zejména syntetické textilie (35 %), pneumatiky (28 %) a městský prach (24 %). Dohromady tyto tři zdroje představují více než 80 % veškerého znečištění mikroplasty. Zbývajících 13 % mikroplastů pochází z jiných zdrojů, přičemž 7 % připadá na silniční značení. Konvenční čistírny odpadních vod dokážou zachytit až 99 % mikroplastů přítomných v odpadních vodách, zejména těch pocházejících ze syntetických textilií. To znamená, že mikroplasty ve vodách lze teoreticky téměř zcela odstranit.
I když studie EIB obaly nezmiňuje, mnoho jiných studií ale poukazuje na tvorbu mikroplastů i z plastových obalů. Lze předpokládat, že dalšími účastníky nového EPR systému mohou být vedle povinného farmaceutického a kosmetického průmyslu i odvětví, která používají plastové či kompozitní obaly, dále výrobci syntetických textilií, pneumatik, nátěrových hmot či agrochemikálií.
Comments are closed.