Parametry povinného zálohování jsou nyní řešeny v evropském legislativním procesu a současně Ministerstvo životního prostředí připravuje českou verzi zákona. Cílem povinného zálohování má být uzavřena cirkulární smyčka zálohovaných PET lahví a plechovek, tzn. od sběru po jejich recyklaci a výrobu nových obalů. Ovšem mechanická recyklace, pro kterou budou zálohované obaly sbírány, může PET materiál opakovaně recyklovat maximálně 6 až 7 krát.
Tato skutečnost není žádnou novinkou. Znají ji jak prosazovatelé záloh, tak recyklátoři či výrobci PET lahví. Neví to ale spotřebitelé, kteří si do nedávna mysleli, že zálohované PET lahve se budou vykupovat, vymývat a opětovně plnit tak jako skleněné lahve.
Díky komunikační osvětě recyklačního průmyslu bylo správně vysvětleno, že zálohované lahve se budou po vrácení lisovat, drtit a zpracovávat v provozech mechanické recyklace tak, jako ty nezálohované. Rozdíl je zde pouze ten, že zálohované lahve by se na své cestě od spotřebitele k recyklaci neměly dostat do kontaktu s jinými nepotravinářskými plasty a nepotřebují další třídění na automatizovaných linkách.
V uzavřené cirkulární smyčce (closed loop) by měl být mechanicky recyklován všechen PET ze zálohového systému pro výrobu nových PET lahví. Normy Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA – European Food Safety Authority) povolují pro výrobu nových potravinářských obalů použití maximálně 5 % recyklátu z nepotravinářských obalů. To je i argument výrobců nápojů, proč by mělo být podle nich zavedeno povinné zálohování.
Neznamená to ovšem, že 100 % těchto PET plastů ze zálohového systému se bude recyklovat stále dokola. Zhruba po sedmé recyklaci PET dochází k degradaci, kdy plast nemá stejné ochranné parametry pro nápoje či potraviny tak jako nový plastový obal. Může docházet postupně k znehodnocení baleného výrobku či kontaminaci z vnějšího prostředí. Pro výrobu nových PET lahví to v praxi znamená přidávat k sedmkrát mechanicky recyklovanému rPET vždy nový kvalitní virgin PET, který je ale vyroben z fosilních paliv.
Je zde ale další, ekologičtější možnost, jak vyřešit přidávání virgin PET k mechanickému rPET, a přitom nepoužívat nová fosilní paliva na jeho výrobu.
Chemická recyklace je novým vyspělým typem recyklace, která ve svém chemickém procesu rozloží použitý a znečištěný plast na základní stavební látky a molekuly, a ty pak složí na nové polymery plastů.
V případě PET lahví, které jsou již degradované po sedmé mechanické recyklaci, umí chemická recyklace vyrobit nový virgin PET. Taktéž umí zpracovat PET kontaminovaný od olejů, chemikálií a jiných nečistot nepotravinářského původu. Z návrhu zákona o zálohování, a také z návrhu Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) jsou vyjmuty PET lahve pro mléko a ovocné šťávy, tyto lze ale rovněž bez problému zpracovat chemickou recyklací. I kdyby nebylo zavedeno povinné zálohování, umí chemická recyklace zajistit vysoce kvalitní rPET pro výrobu nových lahví, navíc je tento recyklát virgin kvality, tzn. kvalitnější než z mechanické recyklace.
Aby byla reálně splněna úplná cirkulární smyčka PET lahví, tzn. od sběru, recyklace až po výrobu nových obalů, měla by být část degradovaného recyklátu z mechanické recyklace vždy doplněna recyklátem z chemické recyklace s virgin kvalitou rPET, a ne tak jako doposud fosilním virgin PET.
Další typy znečištěných plastů a plastových obalů z LDPE, HDPE, PP, PE apod., které nejdou mechanicky recyklovat a musí se nyní spalovat nebo skládkovat, umí velmi dobře zpracovat další typy chemické recyklace – pyrolýza a plazmatické zplyňování.
Proč ale není chemická recyklace stále využívána v oběhovém hospodářství?
Investoři do nových výrobních jednotek této vyspělé recyklace čekají na jasná legislativní pravidla, podle kterých mohou naplánovat své investiční projekty a jejich ekonomickou životaschopnost. Vznikající odvětví chemické recyklace nyní do určité míry předbíhá platnou legislativu, což vytváří nejistotu pro byznys. Klíčové otevřené legislativní otázky souvisejí především s výpočetními metodami, které mohou ekonomiku budoucích projektů v oblasti chemické recyklace zásadně ovlivnit. Jedná se o definování pravidel pro zahrnutí chemických recyklátů do výpočtu celkové míry materiálového využití odpadů (recycling rate) a dále o určení pravidel pro výpočet obsahu recyklátu v konečném výrobku (recycled content). Tyto dva výpočty jsou nutné pro potvrzení, zda budou jednotlivé státy EU schopny plnit zákonné cíle úrovně recyklace, a také zda jednotlivé plastové obaly obsahují povinný obsah recyklátu podle Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které je nyní v evropském legislativním procesu.
Chemická recyklace není konkurencí mechanické recyklace, ale je jejím doplňkem, pro zajištění plné cirkularity plastových obalů a zvýšení celkové míry recyklace plastů.
Comments are closed.