V minulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna nový zákon o zákazu jednorázových plastů. Druhý týden v srpnu bude zákon podle legislativního procesu schvalovat i Senát.
Zákon mimo konce plastů na jedno použití přináší ale i další změny. Co bude následovat dál?
Zákon o omezení dopadu plastových výrobků na životní prostředí (SUP – Single Use Plastics) je evropskou směrnicí, kterou měly do poloviny loňského roku povinně implementovat do svého práva všechny členské země EU.
Do veřejného povědomí v České republice se tento zákon dostal i se silnou mediální kampaní záměru povinného zálohování, z dílny některých českých výrobců nápojů.
SUP zavádí totiž povinnost přidávat od roku 2025 do nových PET lahví minimálně 25% recyklátu (rPET) a od roku 2030 minimálně 30 %. Těchto povinných 30 % se ale už netýká pouze PET, ale i dalších typů plastů – HDPE, PP a jiné. Zákon dále stanovuje závazný cíl sběru použitých PET lahví v objemu minimálně 77 % do roku 2025 a 90 % do roku 2029.
Prosazovatelé záloh si chtějí povinnými zálohami snadněji zajistit zejména povinný rPET ve svých lahvích podle SUP. Z jejich druhého argumentu pro zavedení povinného zálohování, nízkého sběru použitých PET lahví, brzy ustoupili, protože nebyl pravdivý. Češi totiž velmi dobře třídí a úroveň sběru PET lahví se postupně zvyšuje, již nyní je ve výši okolo 80 %. Patříme mezi premianty v Evropě.
Zůstává tedy jejich argument zajištění rPET pro nápojové lahve. Upozorňují na nižší úroveň recyklace v ČR, kdy část použitého PET je spálena nebo skládkována. PET tvoří z celkového objemu plastových odpadů 50 tis. tun, tj. 20,4 %, ovšem v celkovém množství komunálního odpadu je to pouze 5,5 %. Funkční koncepční řešení oběhového hospodářství se týká všech typů odpadů, musíme tedy zvažovat všechny typy plastů, a ne pouze menší část z nich – PET, o kterých hovoří příznivci povinného zálohování. Další novelizovaný zákon o odpadech, související s oběhovým hospodářstvím, stanovuje závazné konečné cíle recyklace pro obalové odpady bez rozlišení druhu plastu. Konkrétně hovoříme o recyklaci ve výši 50 % od 2025, 55 % od roku 2030. Aktuální míra recyklace v ČR je na úrovni okolo 40 %. Pokud by se míra recyklace vykazovala podle pravidel do konce roku 2020, byla by celkově o něco vyšší. Od ledna loňského roku se totiž změnila pravidla a měřícím bodem recyklace je místo, kdy vytříděny odpad vstupuje do recyklace. Do roku 2020 to bylo na vstupu na třídící linku, a navíc se do recyklace mohla započítávat i výroba alternativních paliv (TAP).
Jak se tedy posunout na zákonnou míru recyklace plastů minimálně 55 %?
Jeden významný krok učinila Evropská komise ve směrnici o obalech, která je součástí novely zákona o obalech a je platná od ledna loňského roku. Jedná se o ekomodulaci. Je to ekonomický motivační nástroj pro výrobce uvádějící výrobky na trh podle EPR systému. Výrobci jsou motivování k používání co nejlépe recyklovatelných obalů, u kterých pak platí nižší poplatky do systému. Čím hůře recyklovatelný obal, tím vyšší poplatek. Již nyní po roce a půl můžeme vidět odklon od příliš barevnách plastových materiálů a přechod na průhledné, které jsou jednodušeji recyklovatelné. Postupně také upouští od složitých kompozitních materiálů a obaly, pokud je to z hygienických a dalších důvodů možné, jsou z jednodruhového materiálu.
Pokud by všichni výrobci takto postupně přešli na dobře recyklovatelné plasty, byla by to pro oběhové hospodářství dobrá zpráva. Ovšem některé výrobky stále vyžadují kombinovaný obal vzhledem k vlastnostem baleného výrobku a jeho ochraně před vnějšími vlivy.
Stávají se tak součástí skupiny problematických plastů, tzv. výmětů, kam patří i silně znečištěné nebo tmavé plasty, folie a malé úlomky do cca 10 cm. Tvoří zhruba necelou polovinu sebraných plastových odpadů.
Argument pro zavedení povinného zálohování, a to zvýšení recyklace PET, je již nyní v celkové konečné recyklaci ČR téměř vyřešen. PET je totiž výborně recyklovatelný plastový materiál a na trhu velmi žádaný. Současně je zmiňována skutečnost, že ne všechny PET lahve jsou zrecyklovány. Mimo nemožnost mechanicky recyklovat kontaminované lahve je to i proto, že u PET lahví, ať pochází ze zálohového systému nebo aktuálního systému bez záloh, jsou spodní části PET lahve před mechanickou recyklací odřezány. Důvodem je ulpívání nečistot v záhybech dna lahví, bez rozdílu, zda je zálohovaná nebo ne. Tato část PET se mechanicky nerecykluje a putuje na skládky nebo na energetické využití. Tzn. s povinným zálohováním se v tomto nic nemění a vždy vznikne určitý objem nezrecyklovaného PET. Čistý, navíc čirý PET je něco jako zlato mezi odpady. Z něj zpracovaný rPET má vysokou cenu a je žádaný mimo výrobce nových lahví i dalšími zpracovateli pro výrobu textilií nebo pro automobilový průmysl.
Evropská komise nyní připravuje revizi obalové směrnice, která by měla být představena na podzim letošního roku. Významná část se bude týkat plastových obalů (PET, HDPE, LDPE, PP, PE a další), kdy každý obal bude muset obsahovat minimální procento recyklátu. Navíc u potravinářských obalů bude povinnost používat pouze recyklát z použitých obalů od potravin. Aby toto vše bylo proveditelné, počítá DG ENV (Environment) s minimálně 50 % využitím chemické recyklace. O tomto novém typu pokročilé recyklace jsme dříve několikrát psali.
Nejen v ČR, ale v dalších evropských státech máme ovšem jeden problém. Není jasný právní rámec pro realizaci chemické recyklace, která je základem pro stabilní podnikatelské prostředí investic do výrobních jednotek chemické recyklace.
Protože tato moderní technologie zvládne rozložit i určité procento nečistot, nevadí jí barevné plasty a ani velikost, lze předpokládat, že plasty, které jsou nyní skládkovány nebo spalovány, budou přesměrovány do chemické recyklace a závazné cíle recyklace bude Česká republika dobře splňovat. Současně může být vyřešeno i dlouholeté zvažování nákladného povinného zálohování.
Zdroj: freepik.com
Comments are closed.