Před několika dny byl kompletně dokončen legislativní proces Zákona o jednorázových plastech (SUP – Single Use Plastics) a začne platit na podzim letošního roku. Mimo zákaz jednorázových platů zákon přináší i další předpisy. Mezi ně patří i nutnost recyklátu v obalech, který je jeden z hlavních důvodů pro zvažované povinné zálohování.
Záměrně zdůrazňujeme povinné zálohování. Protože nepovinné zálohování je v naší legislativě zakotveno již několik let a výrobcům nápojů nic nebrání tento dobrovolný systém využívat.
Proč je takový tlak na povinnost?
Není to, jak bylo dříve prosazovateli záloh deklarováno, výše tříděného sběru použitých lahví a plechovek. Ten je v ČR nyní okolo 80%, a to je vyšší úroveň než je určeno dle SUP, tzn. 77 % v roce 2025 a 90 % v roce 2029.
Hlavním důvodem je povinné množství recyklátu v nových PET lahvích. SUP stanoví od roku 2025 minimálně 25 % recyklátu PET (rPET). Následně pro všechny plastové nápojové lahve je nutné od roku 2030 obsah recyklátu minimálně 30 %. Zde se ale nejedná jen o PET, ale o všechny nápojové lahve. Tzn. i HDPE, PP, PE, do kterých jsou baleny mléko, mléčné nápoje, ovocné šťávy, pivo, víno a další.
Právě tento povinný obsah recyklátu v obalu zvyšuje tržní cenu rPET. Již nyní je jeho cena vyšší než je nově vyrobený PET, nebo také virgin PET. A jeho cena bude nejspíše stále stoupat. Paradoxní je, že podle stávajících předpisů potravinářské PET obaly musí obsahovat recyklát a jiné plastové výrobky nemusí. V praxi to nyní vypadá tak, že pijeme nápoje z lahví s použitým recyklátem, ale chodíme po kobercích nebo sedíme na plastových židlích vyrobených z čistého panenského PET.
Tuto situaci může dobře vyřešit chemická recyklace, která je nyní žhavým tématem analýz a diskuzí diskusí v Bruselu a konečně i u nás. Technologii pokročilé recyklace se aktivně věnují stakeholdeři, aby byla co nejdříve správně začleněna do systému oběhového hospodářství a produkty chemické recyklace byly započítávány do recyklačních cílů ČR. S širším využitím chemické recyklace počítá Evropská komise a uvádí ji jako jednu z důležitých technologií pro zajištění zdravotní nezávadnosti potravinářských obalů v nové revizi obalové směrnice, která se stane nařízením.
Ovšem tyto zákonné cíle tříděného sběru a povinného obsahu recyklátu lze dosáhnout i se stávajícím dobrovolným zálohováním. Taktéž lze při stávajícím systému dosáhnout povinných recyklačních cílů ČR v plastech (ne pouze PET), tj. 50 % v roce 2025 a 55 % v roce 2030.
Vyvíjený tlak na povinné zálohování je zde tedy zejména z důvodu vysoké ceny recyklátu PET. Prosazovatelé záloh si ve své analýze nechali spočítat, jak by měl celý systém vypadat, aby byl pro ně ekonomicky udržitelný. Tato analýza hovoří jednoznačně o faktu, že bez povinnosti celoplošného zálohování je celý projekt finančně nerentabilní.
Analýza také popisuje, že celoplošné povinné zálohování bude o to více ekonomicky udržitelné, pokud bude vyplaceno co nejméně záloh spotřebitelům. Je nutno zdůraznit, že ekonomika celého systému závisí na co největším příjmu ze záloh zaplacených spotřebiteli a na co nejnižším výdaji vyplacených záloh zpět spotřebitelům. Tzn. čím méně se vrátí zálohovaných PET a plechovek zpět, tím lépe bude povinný zálohový systém ekonomicky fungovat. Teď si můžeme všichni položit otázku: co je tedy cílem povinného zálohování? Je to co největší návratnost obalů zpět?
Prosazovatelé povinného zálohování často velmi pozitivně komentují situaci na Slovensku, kde musí spotřebitelé vracet PET a plechovky od ledna letošního roku. Praxe ale ukazuje, že reálná situace není tak zalitá sluncem, jak nám průběžně deklarují.
Před dvěma měsíci jsme si sami vyzkoušeli v roli spotřebitele, jak tamní depozitní systém funguje a popsali v naší reportáži. Obdobné zkušenosti jako ty naše měli i jiní reportéři.
Nyní se objevují další problémy, tentokrát na straně maloobchodníků. Kvůli chybám v systému přichází prodejci o stovky až tisíce eur. Vrácené a vyplacené lahve a plechovky balí vykupující do pytlů, do kterých se vleze maximálně 80 ks lahví nebo 200 ks plechovek, nesmí být totiž zmačkané, tak jak jsme zvyklí, či jakkoliv poničené. Po naplnění se pytle uzavřou a zaplombují. Množství vyplacených a odevzdaných obalů prodejci samozřejmě poctivě evidují. Odměnu prodejcům za vyplacené a odebrané obaly vyplácí slovenský Správce zálohového systému (SZS). Zde ovšem nastává nesoulad ve vyúčtování odměny od SZS a množstvím odevzdaných obalů. Počty nesedí a prodejci se dostávají nesprávnými nižšími odměnami do ztráty. Prodejci se snaží stav řešit a volají po nápravě, ovšem zatím marně. Více na aktuality.sk. Tato situace poněkud připomíná již zmiňovanou analýzu prosazovatelů povinných záloh, kdy pro co nejlepší ekonomický chod je příhodný stav vyplácet zpět co nejméně záloh.
Při rozhodování o zavedení systému povinného zálohování v ČR je nutné vycházet i ze slovenských praktických zkušeností, jako například i tato. Kritici povinnosti zálohování již dříve správě analyzovali, že je nezbytné považovat použitý vratný obal za ceninu a takto k ní pak ve všech opatřeních přistupovat, aby nedocházelo ke ztrátě zálohovaných obalů při transportu.
Zdroj: freepik.com
Comments are closed.