Evropská komise na konci loňského roku předložila návrh Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR). Obsah nové legislativy je ale neúplný a opírá se o budoucí upřesnění pomocí delegovaných aktů. Vládní výbor pro EU nedávno schválil Národní rámcovou pozici k PPWR a jedním z kritizovaných bodů je právě neznámá podoba delegovaných aktů. Bez konkrétního znění nelze úplně a správně posoudit dopady či přínosy nové legislativy. Dotčený průmysl nemůže investovat do stávajících či nových technologií, protože není známo právní prostředí, které PPWR přinese.
Jaký je odborný názor nejen na tuto téměř patovou situaci a jak ji řešit, jsme zeptali řídícího partnera advokátní kanceláře PEYTON legal Jakuba Málka, která se zaměřuje i na problematiku potravinářského a farmaceutického průmyslu.
Návrh nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) je vlastně revidovanou směrnicí o obalech. Ovšem EK místo upravené směrnice změnila návrh rovnou na nařízení, kterou musí členské státy přijmout bez jakýchkoliv úprav a nemůžou ji přizpůsobit svým národním legislativním podmínkám. Je podle Vás tato změna právní formy vhodná?
Je třeba říci, že téma odpadového hospodářství se považuje za tzv. subsidiární oblast v rámci oblastí kompetencí Evropské unie, o níž si má rozhodovat členský stát samostatně, případně pouze být ovlivňován základními tezemi Evropské unie – v takové případě je vhodná forma směrnice, jako je tomu doposud. Podle principu subsidiarity jedná Evropská unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy.
V tomto přístupu Evropské komise lze spatřovat určitý trend poslední doby. Je to opravdu tak, že nařízení je přímo použitelné a členské státy naopak musí upravit vnitrostátní právní předpisy tak, aby nařízení neodporovaly. Pokud by tak neučinily, v případě rozporů se uplatní přímo nařízení. Není tady nutný zvláštní právní akt k tomu, aby se právní úprava na území členské státu uplatnila, jako je tomu u směrnic.
Posouzení vhodnosti tohoto postupu je trochu problematické – samozřejmě z pohledu harmonizace dané právní úpravy na úrovni Evropské unie se jedná o lepší řešení, kdy nařízení sjednocuje právní úpravu napřímo, na druhou stranu tento postup značně omezuje členské státy v přijetí právní úpravy, která by reflektovat domácí potřeby a specifika.
Průmysl oběhového hospodářství navrhuje rozdělit návrh PPWR na dvě různé normy, a to na Nařízení o základních požadavcích na obaly, požadavky na jejich recyklovatelnost a značení a na Směrnici o nakládání s obaly a obalovými odpady, která stanovuje cíle členským státům. Souhlasíte s tímto návrhem nebo doporučujete jiný postup?
Osobně se domnívám, že by tento postup mohl fungovat, avšak za předpokladu pečlivého a přesného vymezení předmětu úpravy pro nařízení a související směrnici. Pokud by se toto evropským zákonodárcům povedlo, mohlo by toto řešení být funkční. Jsem však spíše skeptický k prosaditelnosti tohoto návrhu, jelikož Evropská komise velmi zřídka ustupuje z formy právní úpravy, kterou pro danou problematiku zvolí – zde z nařízení na formu směrnice.
Myslím, že pro průmysl bude především přínosné, pokud bude včas jasné a srozumitelně komunikované, jakým způsobem k právní úpravě Evropská komise finálně přistoupí.
Celý návrh PPWR doprovází neznámé znění budoucích delegovaných aktů, které mohou již platnou a účinnou legislativy výrazně změnit a negativně ovlivnit stabilní právní prostředí pro dotčený průmysl a investory. Jak by měla EK nejlépe postupovat, aby se předešlo destabilizaci regulačního prostředí?
Ano, delegované akty mohu mít rozhodující vliv na konečnou podobu právní úpravy a dopady do praxe, protože nastavují často definice, konkrétní parametry či způsoby hodnocení. V nedávné minulosti se toto téma řešilo například u taxonomie či u jednorázových plastů.
Než Evropská komise přijme jakýkoli prováděcí akt, musí konzultovat příslušný výbor, do jehož kompetence téma spadá. Ve výboru je pak zastoupena každá členská země a probíhá proces projednávání ve výboru (nebo také tzv. komitologie).
Pokud jde o akty v přenesené působnosti, tyto přijímá Evropská komise po konzultaci skupin odborníků složené ze zástupců z každé členské země.
Návrhy mohou současně připomínkovat, ač v krátkých lhůtách, i další zainteresované strany.
Pokud bych měl uvádět, jak by Evropská komise měla v tomto případě postupovat, jistě je třeba apelovat na sestavení adekvátních pracovních skupin, které budou mít dostatek času formulovat a prosazovat postoje členských států k jednotlivým návrhům delegovaných aktů a tyto diskutovat a zohledňovat. Stejně tak by měly být jakékoli legislativní záměry transparentně komunikovány včas před jejich projednáváním a přijetím.
Vzhledem k provázanosti PPWR s Rámcovou směrnicí o odpadech, jejíž revize by měla být EK představena v tomto roce, navrhuje odborná veřejnost zahájit projednání PPWR současně s touto revizí. Ostatně to tak bylo i při poslední revizi v roce 2017 až 2018 v rámci balíčku CEP (Circular Economy Packaging). Je tento návrh akceptovatelný?
Ano, toto zcela jistě dává smysl. Pokud však zůstane PPWR forma nařízení, myslím, že se dočkáme i transformace rámcové směrnice o odpadech do formy nařízení.
V ČR je standartní, že součástí každého legislativního návrhu je Posouzení dopadů regulace (RIA). Bohužel PPWR žádné podobné posouzení dopadů nemá. Nejsou známy ani žádné odborné studie nebo analýzy, které by potvrzovali reálnost a správnost aplikace navrhovaných změn. Odborná veřejnost navrhuje, aby EK předložila veřejně oponovatelnou studii proveditelnosti, studii dopadu na ochranu klimatu a studii ekonomických dopadů. Vzhledem k tomu, že nařízení má průřezový dopad na veškeré ekonomické činnosti, tyto studie by měly být zpracovány po jednotlivých průmyslových a obchodních sektorech. Jaký je Váš názor na absenci všech výše zmíněných analýz?
Jsem toho názoru, že v rámci prelegislativní fáze tvorby nařízení na úrovni kanceláří Evropské komise základní analytické postupy probíhaly a probíhají. Samozřejmě provedení takových studií a analýz by mohlo pomoci vytvořit přiléhavější a lépe zpracovanou právní normu. Je však třeba říci, že by to byl jakýsi odklon o standardního legislativního procesu v rámci Evropské unie a nejsem si jist, jak je tento požadavek reálně proveditelný.
Comments are closed.