Aerosolové spreje obsahují po vyprázdnění vždy zbytek produktu, který v kombinaci s hnacím plynem tvoří vysoce hořlavý nebezpečný obalový odpad. V Česku chybí jasná specifikace tohoto druhu odpadu.
Koncept aerosolového spreje vznikl již v roce 1790 ve Francii. Postupným vývojem technologií se tento první prototyp rozprašovače s oxidem uhličitým pod tlakem změnil až do dnešní podoby aerosolového kovového obalu, převážně z hliníku. Hnacím plynem jsou nyní směsi těkavých uhlovodíků, které jsou vysoce hořlavé. Pro potravinářské výrobky se používá také oxid dusný (např. šlehačka) a oxid uhličitý (např. olej). Pro medicinální aerosoly a inhalátory to jsou hydrofluoralkany.
Aerosolový sprej je svým charakterem kompozitní obal. Subjekty, které tyto obaly uvádí na trh, platí v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR – Extended Producer Responsibility) poplatek autorizované obalové společnosti, určený pro zajištění sběru a recyklace těchto kovových obalů.
Na trhu najdeme následující druhy sprejů:
- železné – kosmetika s hořlavými propelenty
- hliníkové – kosmetika s hořlavými propelenty
- medicínské hliníkové inhalátory s hnacími F-plyny
- železné – technické aerosolové spreje s hořlavými propelenty
- hliníkové – technické aerosolové spreje s hořlavými propelenty
- železné – technické aerosolové spreje s PUR pěnou
- novinkou na trhu je technologie BOV (bag-on-valve)
Aktuální pravidla říkají, že vyprázdněné aerosoly vhazujeme do šedých sběrných nádob na kovové obalové odpady. Ty ne zcela vyprázdněné by měly být odvezeny do sběrného dvora, jsou totiž již nebezpečným odpadem.
Je ale běžnou praxí, že do šedých popelnic jsou odhazovány výrobní a komunální sférou oba typy aerosolových odpadů – prázdné i naplněné. Odborníci odpadového hospodářství upozorňují na fakt, že i ve zdánlivě vyprázdněných nádobách zůstávají zbytky látek, které jsou spolu s hnacím plynem hořlavým a potenciálně, za určitých podmínek, výbušným nebezpečným odpadem. Alarmující je až 30 % plných aerosolových sprejů v odpadním systému. Navrhují proto sjednotit pravidla a jasně specifikovat zařazení tohoto nebezpečného obalového odpadu. Vzhledem k rozdílnému přístupu ke sběru aerosolů a ke způsob dalšího nakládání s nimi, je nezbytné stanovit procesy sběru a recyklace tak, aby byly maximálně bezpečné jak pro občany, tak pro průmysl odpadového hospodářství.
Na českém trhu je dle odpadového průmyslu ročně okolo 2000 tun kovových aerosolových obalů. Každý občan EU spotřebuje v průměru čtyři až osm sprejů za rok. V Česku je číslo nižší, jsou to tři až čtyři kusy ročně.
Comments are closed.