Z globální spotřeby plastů v objemu okolo 300 mil. tun skončí v oceánech jako mikroplasty zhruba 1,5 mil. tun. Největšími zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie, pneumatiky a městský prach. Obaly na tvorbě mikroplastů mají minimální podíl.
Mikroplasty jsou drobné pevné plastové částice menší než pět milimetrů, které stále více znečišťují naši půdu, řeky, jezera a oceány. Jsou obvykle klasifikovány jako „primární“ nebo „sekundární“. Primární mikroplasty jsou specificky vyráběny tak, aby měly malou velikost, ale mohou také pocházet z oděru velkých plastových předmětů během výroby, používání nebo údržby. Například opotřebením pneumatik nebo otěrem syntetických textilií při praní. Sekundární mikroplasty vznikají rozpadem plastových předmětů na menší úlomky vzhledem k vnějšímu prostředí, například opotřebení rybářských sítí.
Znečištění velkým plastovým odpadem tzv. makroplasty je problémem, který je postupně řešen novými legislativními opatřeními k intenzifikaci cirkulárnějšího přístupu nakládání s plasty. Ovšem mikroplasty jsou téměř neviditelné a doposud unikaly větší pozornosti vědců a veřejnosti. Až nyní se tvoří strategie a k tomu příslušná nařízení, která budou vznik mikroplastů eliminovat.
Podle analýzy Evropské investiční banky (EIB), se v současnosti celosvětová spotřeba plastů odhaduje na 300 milionů tun ročně, z čehož asi 1,5 milionu tun primárních mikroplastů končí v oceánech. Přibližně 98 % tohoto objemu se tvoří činností na pevnině a zbývající 2 % na moři. Hlavní cesty mikroplastů z pevniny do moře jsou dešťová voda, z 96 % neupravená odpadní voda a 4 % vítr. Největšími zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %), pneumatiky (28 %) a městský prach (24 %). Dohromady tyto tři zdroje představují více než 80 % veškerého znečištění mikroplasty. Zdrojem pro zbývajících 13 % mikroplastů je ze 7 % hlavně silniční značení.
Mikroplasty se uvolňují do oceánů po celém světě. V současnosti se Evropa a Střední Asie podílejí asi z 16 % na celosvětovém uvolňování mikroplastů do oceánů. Konkrétní podíl Evropské unie se odhaduje na 10 %, tedy asi 150 000 tun ročně. Globální roční produkce 1,5 milionu tun mikroplastů odpovídá 200 g na osobu za rok, tj. hmotnost čtyřiceti plastových sáčků. Existují však značné geografické rozdíly ve vytváření mikroplastů na osobu. Největším generátorem je Severní Amerika, pak východní Asie, Oceánie, Evropa a střední Asie.
Studie z Lékařské univerzity ve Vídni odhalila, že každý týden vstoupí do zažívacího traktu každého člověka v průměru pět gramů plastových částic. To je zhruba ekvivalent hmotnosti kreditní karty. Vzhledem k důkazům o nepříznivých dopadech znečištění mikroplasty na lidský život, existuje globální politická shoda v tom, že je třeba rychle jednat kvůli riziku vstupu mikroplastů do potravinového řetězce, negativnímu vlivu na lidské zdraví a životní prostředí. Před několika dny skončilo v Paříži druhé zasedání Mezivládního vyjednávacího výboru pro přípravu nové mezinárodní smlouvy o znečištění plasty, probíhající v rámci programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
V Evropské unii je řešení znečištění plasty aktuální vysokou politickou prioritou a připravovaná legislativa a další politiky EU se výslovně odkazují na snižování mikroplastů v životním prostředí.
Důležitým dokumentem je Strategie EU pro plasty. Byl přijat v lednu 2018 a je součástí akčního plánu pro Evropskou zelenou dohodu a Akčního plánu pro oběhové hospodářství.
Strategie, které jsou základem pro tvorbu konkrétních zákonných norem, zahrnují tyto opatření pro řešení znečištění mikroplasty: zahájení procesu omezení záměrného přidávání mikroplastů do produktů, vyhodnocení směrnice o čištění městských odpadních vod za účelem posouzení účinnosti s ohledem na zachycování a odstraňování mikroplastů, prozkoumání možnosti politiky pro snížení neúmyslného uvolňování mikroplastů z pneumatik, textilií a barev.
Paralelně s připravovanými normami na omezení vzniku mikroplastů budou řešena i legislativní opatření pro udržení kvality vody. Hlavními zdroji mikroplastů v oceánech jsou odpadní vody (37 %) a dešťové vody (59 %). Konvenční čistírny odpadních vod dokážou zachytit až 99 % mikroplastů, pocházejících převážně ze syntetických textilií v odpadních vodách. To znamená, že téměř všechny mikroplasty pocházející z odpadních vod lze teoreticky zneškodnit. V EU se nejméně 90 % odpadních vod již konvenčně čistí a mikroplasty končí v proudu kalu, který je likvidován spalováním nebo skládkováním.
Na mikroplasty bude cíleno v revizích Rámcové směrnice o vodě, ve Směrnici o čištění městských odpadních vod a také v Taxonomii EU a udržitelných financí.
Comments are closed.