V minulém týdnu schválil Evropský parlament směrnici proti greenwashingu, která zlepší označování výrobků a zakáže používání zavádějících ekologických tvrzení. Současně se v ČR v posledních dvou týdnech otevřela silná veřejná debata nad efektivitou a reálným užitkem povinného zálohování v rámci připomínkové řízení novely zákona o obalech. Greenwashing a povinné zálohování v Česku mají několik podobných rysů.
Čerstvě schválená směrnice o greenwashingu, kterou ještě musí finálně potvrdit Rada, má za úkol chránit spotřebitele před zavádějícími marketingovými praktikami a pomoci lepšímu rozhodování při nákupu. Budou například zakázány proklamovaná označení typu: „šetrné k životnímu prostředí“, „ekologické“, „eko“ a další, které jsou bez prokazatelných důkazů. Nebude možné také samovolně tvrdit, že výrobek má pozitivní či neutrální vliv na životní prostředí a výrobci a prodejci budou moci používat pouze certifikované značky.
Na zneužívání zelených proklamací upozornily například na podzim loňského roku spotřebitelské svazy zastřešené Evropskou spotřebitelskou asociací. Ve své stížnosti Evropské komisi uvádí, že na etiketách nápojových obalů je často uvedená informace, že jsou 100 % recyklované nebo recyklovatelné. Označení „100% recyklovatelný“ může spotřebitele mást v tom, že každá plastová lahev bude po použití recyklována. V Evropské unii ale dochází k recyklaci jen zhruba u poloviny PET lahví. Výraz „100 % recyklovaný“ je pak problematický v tom, že v praxi nelze plastové lahve opravdu stoprocentně recyklovat nebo znovu vyrobit z recyklovaného materiálu, a to hlavně proto, že víčka lahví se z recyklovaných materiálů nevyrábějí, stejně jako třeba etikety.
Známky greenwashingu má ale i zvažované povinné zálohování v Česku. Prosazovatelé povinného zálohování mimo jiná svá tvrzení uvádí, že tento nový systém sběru nápojových lahví PET a hliníkových plechovek zajistí vyšší recyklaci těchto obalů v rámci tzv. uzavřené smyčky (closed loop), dále nebudou nápojové obaly kontaminovány jinými druhy nepotravinářských obalů.
U hliníku probíhá recyklace za vysokých teplot tavením, kdy jsou všechny kontaminanty zlikvidovány a je proto jedno, zda plechovka pro recyklaci pochází z tradiční popelnice nebo jiného zdroje. Podle zákonných cílů bychom měli v roce 2025 recyklovat 50 % a v roce 2030 alespoň 60 % hliníkových obalů. U PET lahví je situace jiná jak ve sběru, tak v recyklaci. Podle zákona máme sesbírat v roce 2025 alespoň 77 % a 90 % od roku 2029. Limit 77 % v ČR již dávno splňujeme, aktuálně je míra 82 % sběru, a to díky dobře vybudovanému sběrnému systému ve městech a obcích. Ty také zodpovídají za zákonné cíle sběru celého komunálního odpadu. Zákonná recyklace plastů by měla být 50 % v roce 2025 a 55 % v roce 2030. Nyní se recyklace pohybuje na úrovni 46 % s postupným navyšováním podle trendu předešlých let.
Podle obhájců zálohování dochází při současném sběru prostřednictvím žlutých kontejnerů nebo door-to-door ke kontaminaci PET obalových odpadů, a to je podle nich problém pro další použití recyklátu v potravinářských obalech tzv. „food kontakt“. Toto tvrzení je ovšem zavádějící. Podle platné evropské legislativy totiž lze používat odpadový PET a jiné ostatní plasty pro potravinářské obaly bez rozdílu, zda pocházejí ze žlutých kontejnerů nebo zálohového systému. Nové nařízení Komice (EU) č. 2022/1616, o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami,s účinností od 10.10.2024 požaduje, aby někteří provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady zabývající se sběrem plastů, jakož i provozovatelé, kteří se podílejí na dalších operacích v rámci jejich předzpracování, zavedli certifikovaný systém zabezpečování jakosti, zajišťující kvalitu a sledovatelnost vstupu v podobě plastů. Nařízení nečiní, v případě recyklovaného materiálu využitelného pro potravinářské účely, rozdíl mezi PET získaným ze zálohového systému a PET z běžně tříděného plastového odpadu; pouze nastavuje podmínky zpracovatelských postupů a jeho průběžnou certifikaci nezávislou třetí osobou. Vhodná recyklační technologie musí dostatečně prokazovat dekontaminaci a kvalitu recyklátu podle zákonných norem.
Ani argument zálohářů, kdy chtějí z každé staré lahve vyrobit 100 % novou lahev tzv. „bottle to bottle“ není pravdivý. Je všeobecně známo, že PET lahve lze recyklovat maximálně 5 – 6 krát, protože při dalším kole recyklace je plast degradován a nemá pak své původní ochranné vlastnosti. Hrozí také uvolňování nežádoucích látek do balené potraviny nebo nápoje. Proto je vždy přidáván k recyklátu (rPET) nový nepoužitý PET (virgin), aby nový obal splňoval potřebné normy. Pokud by nové PET lahve byly vyrobeny vždy ze 100 % rPET, pak nemůžou zdravotní či hygienické parametry splnit. Tímto se už zabývá i Komise, která připravuje úpravu norem pro potravinářské obaly, podle kterých by mělo být akceptováno v každém novém plastovém obale, zejména u PET, maximálně 66 % recyklátu z bezpečnostního hlediska. Podle této připravované normy je logické, že proklamace „obsahuje 100 % recyklátu“ nebude vůbec možné.
Šancí, jak zvýšit recyklaci plastů a současně splnit náročné hygienické normy, je chemická recyklace. Není konkurencí mechanické recyklace, ale je doplňkem recyklačního průmyslu, která umí zrecyklovat jak kontaminové plasty, tak mechanicky nerecyklovatelné výměty (drobné plastové části), které jsou proto skládkovány, anebo energeticky využívány. Chemická recyklace je řešením i pro několikrát recyklované plasty, zejména rPET, které po zhruba 6-ti recyklačních kolech ztrácí kvalitativní parametry a můžou být bezpečnostním rizikem. I z těchto degradovaných plastů vyrobí chemická recyklace nový nezávadný plast virgin kvality pro široké použití v potravinářství, farmacii nebo kosmetickém průmyslu.
Budoucnost v chemické recyklaci vidí i EU. Komise do konce letošního března připraví doplnění svého prováděcího rozhodnutí pro výpočet, ověřování a předkládání údajů o obsahu recyklátu v PET plastových nápojových lahvích o metodiku recyklátu z chemické recyklace.
Uplatnění chemické recyklace pro zajištění kvalitního a bezpečného recyklátu pro plastové obaly bude velmi významné také pro splnění nových cílů podle nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které nyní prochází závěrečným evropským legislativním procesem a finální verze bude známa podle očekávání do dvou měsíců. Podle PPWR už nebude obsah recyklátu 25 – 30 % v nápojových plastových lahvích, tak jak stanoví nyní směrnice Single Use Plastics (SUP), ale jednonásobně více tzn. 50 – 65 %. Ostatní plastové obaly, mimo zmíněných nápojových, budou muset také obsahovat minimálně 35 % recyklátu. Zde proto postrádá smysl tlak nápojářů na prioritní přístup k rPET kvůli pouze jejich povinnosti přidávat recyklát do nových PET lahví. Pro ně samotné to platí pouze od roku 2025 do roku 2030. Od roku 2030 bude požadavek na povinných recyklát už pro všechny nápojové lahve a další plastové obaly z různých plastových materiálů (HDPE apod.) a zálohovat všechny obaly z různých druhů plastů, podle principu nápojářů pro PET, zřejmě nikdo nepodporuje. I na trhu s druhotnými surovinami platí, že všechny odpadové obalové materiály jsou součástí volného trhu a hospodářské soutěže.
Comments are closed.