Jaké může být riziko povinných záloh pro systém třídění odpadu z domácností?
Jde o souběh praktických i psychologických důvodů.
Převedení části obalů, které jsou dnes běžnou součástí třídění odpadu v domácnostech do režimu povinného zálohování, sebou nese riziko poklesu ochoty domácností třídit.
Především zálohované plastové lahve nelze v domácnosti skladovat ve stlačeném, sešlápnutém stavu, protože by je výkupní systém nepřijal. To prudce zvyšuje prostorové nároky na skladování použitých obalů. Zejména menší domácnosti v bytech pak mohou upřednostnit skladování zálohovaných lahví, před skladováním ostatních tříděných plastů z čistě prostorových důvodu. Tento efekt může umocnit skutečnost, že oproti objemu prázdných lahví se zbytek odděleně uložených plastů může zdát nevýznamný, přestože hmotnostně jde o větší množství.
Zálohování posiluje negativní postoj části obyvatel k třídění, charakterizovaný výrokem „Za třídění odpadu by mi měl někdo platit“.
Rozdělení obalů na „cenné“ zálohované a „bezcenné“ ostatní plasty, navozuje myšlenku zbytečnosti třídění nezálohovaných obalů.
Část domácností, která bude nespokojena s nutností používat zálohované obaly, může zvolit omezení třídění ostatních plastů jako formu protestu. V každém případě zavedení povinných záloh je komunikačně projevem nedůvěry státu ve schopnost domácností třídit odpad a narušením, po více než dvacet let, úspěšně vedené výchovy obyvatel k třídění odpadu.
Občanům se tak signalizuje myšlenka, že třídění je vlastně zbytečné, protože pokud je nějaký odpad pro recyklaci skutečně potřebný, tak je stejně nutné jej zálohovat nebo vykupovat.
Comments are closed.