Jaké může být riziko povinných záloh pro systém třídění odpadu z domácností?
Jde o souběh praktických i psychologických důvodů.
Převedení části obalů, které jsou dnes běžnou součástí třídění odpadu v domácnostech do režimu povinného zálohování, sebou nese riziko poklesu ochoty domácností třídit.
Především zálohované plastové lahve nelze v domácnosti skladovat ve stlačeném, sešlápnutém stavu, protože by je výkupní systém nepřijal. To prudce zvyšuje prostorové nároky na skladování použitých obalů. Zejména menší domácnosti v bytech pak mohou upřednostnit skladování zálohovaných lahví, před skladováním ostatních tříděných plastů z čistě prostorových důvodu. Tento efekt může umocnit skutečnost, že oproti objemu prázdných lahví se zbytek odděleně uložených plastů může zdát nevýznamný, přestože hmotnostně jde o větší množství.
Zálohování posiluje negativní postoj části obyvatel k třídění, charakterizovaný výrokem „Za třídění odpadu by mi měl někdo platit“.
Rozdělení obalů na „cenné“ zálohované a „bezcenné“ ostatní plasty, navozuje myšlenku zbytečnosti třídění nezálohovaných obalů.
Část domácností, která bude nespokojena s nutností používat zálohované obaly, může zvolit omezení třídění ostatních plastů jako formu protestu. V každém případě zavedení povinných záloh je komunikačně projevem nedůvěry státu ve schopnost domácností třídit odpad a narušením, po více než dvacet let, úspěšně vedené výchovy obyvatel k třídění odpadu.
Občanům se tak signalizuje myšlenka, že třídění je vlastně zbytečné, protože pokud je nějaký odpad pro recyklaci skutečně potřebný, tak je stejně nutné jej zálohovat nebo vykupovat.
Zdroj: freepik.com
Comments are closed.