Nové zákonné povinnosti vycházející ze směrnic EU v oblasti odpadového hospodářství získávají stále výraznější roli. Česká republika je mimo jiné povinna dodržovat povinnou výši recyklace obalového odpadu a také povinné procento recyklátu v nových nápojových plastových lahvích.
Tyto změny se dotýkají všech subjektů účinkujících v celém životním cyklu výrobku a jeho obalu, které na sebe navazují a velmi úzce souvisí. Důležitou úlohu v celém systému hrají výrobci balených produktů, funkční sběrný systém AOS, města a obce, svozové služby, třídící a recyklační linky, a také zařízení pro energetické využití nerecyklovatelných obalových odpadů.
Jedním z aktuálních témat odpadového hospodářství jsou snahy o povinné zálohování PET lahví a plechovek.
Pro představu PET láhve představují velmi malou část obalového odpadu, pouze 4 %. V celém komunálním odpadu je to pouze 1 %.
Argumenty iniciativy Zálohujme pro zavedení povinného zálohového systému se během loňského roku změnily. Již netvrdí, že je v ČR nízký objem sběru použitých PET lahví. Patříme totiž mezi nejlepší sběrače plastových nápojových lahví v Evropě, kdy s aktuálními 80 % sběru již nyní překonáváme evropské minimální limity pro rok 2025 stanovené na 77 %.
Jako nový argument pro zavedení povinných záloh uvádí iniciativa zvýšení úrovně recyklace.
Aktuálně je pro recyklaci PET lahví využívána technologie mechanické recyklace. Chemická recyklace, která může v budoucnu vyřešit zejména limity pro non-food rPET a barvu rPET, není aktuálně nikde v provozu. Podle společnosti EKO-KOM, která zajišťuje EPR systém v ČR, je aktuální míra recyklace plastových obalů vytříděných ze žlutých popelnic na úrovni 55 – 60 %. Zbývajících 40 % jsou nerecyklovatelné plastové obalové odpady, které jsou následně energeticky využívány.
V rámci Zelené dohody pro Evropu by mělo být do roku 2030 recyklováno minimálně 55 % odpadu z plastových obalů.
Systém tolik prosazovaného povinného zálohování má bohužel velký vliv na plánované či již zahájené investice do třídících a recyklačních provozů. Zavedením povinného zálohového systému budou odčerpány zdroje ze stávajícího systému nakládání s komunálními odpady, v němž dojde k omezení investic nebo bude nutné pro investice najít další finanční zdroje.
Některé již provedené investice budou zmařeny, načež investice z EU fondů jsou vázány podmínkou udržitelnosti v čase (např. třídící linky, sběrná infrastruktura EPR).
Aktuálně byly zmraženy rozpracované investice v hodně odhadované na přibližně 3 mld. Kč, protože není jasné, zda bude legislativně schválena povinnost zálohovat.
Na jedné straně celý odpadový sektor chápe nutnost investovat do modernizace zařízení a infrastruktury, pokud mají být splněny cíle směrnice CEP v roce 2025, ale současně tyto investice není možné s přijatelnou mírou rizika provést, pokud není známo složení odpadu v horizontu budoucí dekády.
Investoři pro dokončeních svých zahájených nebo plánovaných investic musejí znát jasné legislativní prostředí a jeho vliv na jejich podnikatelský plán a návratnost investovaných prostředků minimálně pro období 5 – 10 let. To se týká nejen soukromých odpadových firem, ale i komunálních služeb a investic měst a obcí do sběrové infrastruktury. Pokud se bude diskuse o možném zavedení povinného zálohování ze strany státu protahovat, budou investice odkládány a je ohroženo splnění cílů roku 2025 všech odpadových směrnic zahrnutých v CEP.
Povinné zálohování nápojových obalů by postihlo a regulovalo velké množství obchodních a ekonomických vztahů. Od výrobců nápojů, přes obchodníky, obce a města, třídicí linky až po finální recyklátory druhotných surovin.
To je důvod, proč by taková regulace měla být případně řešena samostatným zákonem a s tím související komplexní debatou a mezirezortním řízením, nikoli pouhým „přílepkem“ k Zákonu o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí vč. souvisejících zákonů, které jsou aktuálně zařazeny na program schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu.
Zdroj: freepik.com
Comments are closed.