V Evropském parlamentu (EP) začala horká fáze projednávání návrhu Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR). Od podzimu loňského roku, kdy byla regulace předložena Evropskou komisí (EK), probíhají intenzivní komunikace mezi asociacemi dotčeného průmyslu a evropskými zákonodárci. Garančním výborem v EP je ENVI, ale svá stanoviska poskytnou také výbory IMCO, ITRE a AGRI.
Na aktuální situaci ve vyjednáváních na půdě Evropského parlamentu jsme se zeptali europoslance Martina Hlaváčka, který je členem výboru AGRI, ale také i podvýboru pro daňové záležitosti FISC.
Návrh PPWR je jedním z nejvíce diskutovaných regulací v posledním období. Změny, které regulace přinese, se dotknou okamžitě všech obyvatel EU. Dokonce předseda výboru ITRE, spolu s téměř 40ti dalšími poslanci EP, adresovali EK dopis, v němž vyzívají k více konzistentnímu a rozsáhlejšímu posouzení dopadů PPWR a vyjádřili obavy z nedostatku dostatečných údajů pro posouzení reálných dopadů v mnoha oblastech, od klimatu a životního prostředí po bezpečnost potravin, až po cenovou dostupnost pro spotřebitele. Jaký postoj zastává Váš výbor AGRI? Chystáte se také případně vyzvat EK k předložení širších dopadových analýz?
Dopadové studie a analýzy od Evropské komise neúnavně požadujeme u tohoto i řady dalších nových regulací, čím dál častější realitou však bohužel je, že je Komise systematicky ignoruje. Budeme v tom tedy pokračovat, ale současně se s kolegy pragmaticky více zaměřujeme na prosazení potřebných změn. Sám jsem předložil v zemědělském výboru mnoho změn, zejména těch, kde nové návrhy Komise nedávaly smysl jak z pohledu realizace v praxi, tak současně nepřinášely požadovaný environmentální benefit.
Ve středu 19. července 2023 hlasoval výbor AGRI o pozměňovacích návrzích. Jak jste s výsledkem hlasování spokojen a jaký vliv může mít na další projednávání a finální podobu nového nařízení?
Myslím, že se nám podařilo s kolegy původní návrh Komise významně posunout správným směrem a z pohledu případného zavádění do praxe, a také i větší ochrany životního prostředí, dává větší smysl. Přesto některé kompromisy z mého pohledu mohly jít dále, a proto jsem se nakonec také zdržel hlasování. Zároveň je nutné dodat, že hlasování v našem výboru pravděpodobně ovlivní výsledky výboru ENVI jen omezeně, proto se s kolegy připravujeme na předložení našich kompromisů na finální hlasování v plénu, pokud to bude potřeba.
Od konce loňského roku, kdy byl návrh nařízení představen, začínají vznikat nová sdružení a aliance, jejichž cílem je upozornit na sporné body v PPWR a navrhnout a prosadit vhodné úpravy. Jedním z čerstvých uskupení je například aliance fast foodů a výrobců obalů. Výrazně se jich dotýkají povinné cíle pro opětovně používané obaly. Podle obsáhlých analýz vznikne při používání re-use obalů paradoxně mnohem vyšší spotřeba energie a vody, a také několikanásobně naroste množství plastových obalových odpadů. Jak vnímáte tuto skutečnost, kdy legislativní změna má přinést větší udržitelnost, ale reálně bude mít obrácený efekt?
Je to bohužel nezodpovědným přístupem Evropské komise k řádné přípravě legislativy v posledních letech. Od té doby, co se Evropská komise zásadním způsobem proměnila v politickou instituci, jsou její rozhodování činěna více a více na základě politických vlivů, nikoliv podle principů správné legislativní praxe, prezentace scénářů a objektivního vědeckého a odborného posouzení efektů a dopadů. Jako bývalého letitého státního úředníka mně tato de-profesionalizace Evropské komise velmi mrzí. A když se bavím s řadovými kolegy z Komise mimo záznam, netají se tím, že se za tento a řadu dalších návrhů Komise upřímně stydí. Nesdílí totiž názor některých komisařů, že má být posláním Evropské komise ohýbat realitu, zákony fyziky a chemie podle politických vrtochů evropských socialistů nebo lidovců. Od toho máme Radu a Evropský parlament, instituce, které jsou voleny politicky. Jsou také přesvědčeni stejně jako já, že tento přístup Komise Evropskou Unii v konečném důsledku poškodí a oslabí.
Výraznou novou úpravou jsou povinné cíle pro minimální recyklovaný obsah v plastových obalech nebo plastových částech obalů. Recyklační průmysl a výrobci obalů se shodují, že bez zahájení chemické recyklace nelze tyto cíle splnit. Zabývali jste se také tímto tématem, chemickou recyklací, pro splnění daných cílů PPWR?
Chemickou i mechanickou recyklaci a jejich souvislosti a omezení jsem podrobně diskutoval s řadou odborníků u různých kategorií obalů, snažil jsem se pochopit specifika a vybaven od nich jsem kladl otázky předkladatelům. Předložili jsme pak s kolegy některé pozměňovací návrhy.
Probrali jsme několik hlavních sporných bodů regulace. Nařízení obsahuje ale mnoho dalších ustanovení, která budou hlasitě diskutována v průběhu celého legislativního procesu. Jaký je Vás osobní názor na záměr EK takto významně změnit právní prostředí pro obaly a obalové odpady?
Záměr omezit produkci obalů a odpadu z nich naprosto propojuji stejně jako mnoho dalších environmentálních záměrů v této oblasti. S čím však mám zásadní problém je skutečnost, jaká řešení Komise navrhuje. Je to bohužel částečně nekompetentností a z velké míry politizaci jejich rozhodnutí. Na tomto konkrétním návrhu si můžeme ilustrovat obojí, nejen že nad jeho navrženými řešeními všichni odborníci kroutí hlavou, ale je ještě politickým nástrojem zneužívaným evropskými socialisty pro volební kampaň do Evropských voleb v příštím roce. Za takové situace převažuje politický účel nad deklarovanými přínosy a o udržitelnosti a ekologii to vůbec není. Je to od Evropské komise velmi nezodpovědné a riskuje tím ztrátu podpory pro Evropskou unii u mnoha miliónů podnikatelů napříč kontinentem. Podnikatelé to totiž samozřejmě velmi rychle prohlédli a je jen otázkou času, kdy to prohlédne i významná skupina spotřebitelů.
Comments are closed.