Co může vyřešit stav, kdy názory na možné zavedení povinného zálohování jsou výrazně odlišné? Argumentů proč ano či ne je nyní na stole mnoho, převažují ovšem pragmatické názory města a obcí, maloobchodů a odpadového hospodářství.
Česká republika musí splnit podle evropské legislativy několik cílů. Od roku 2025 musíme sesbírat minimálně 77 % plastových nápojových lahví, což už nyní splňujeme, od roku 2030 je limit 90 % a více.
Dále od roku 2025 musí PET nápojové lahve obsahovat alespoň 25 % recyklátu a od roku 2030 všechny plastové nápojové lahve minimálně 30 % recyklátu. Od roku 2030 však už nehovoříme pouze o PET, ale i o dalších plastech typu HDPE, LDPE nebo PP, používaných v potravinářství na mléko, jogurty, ovocné džusy apod.
Evropská komise právě dokončuje revizi obalové směrnice, která se dotkne znovu recyklátu v plastových obalech v povinné výši až 30 % od roku 2030. Ovšem ne už pouze u nápojových lahví, ale u všech plastových obalů, určených pro potravinářství, tzn. i krabičky, kelímky atd. Změna se bude týkat také dalších plastových obalů, kdy balený výrobek je „citlivý na kontakt“ tzn. kosmetika nebo farmaceutické výrobky.
Zejména výrobci potravin se nyní připravují na novou skutečnost, kdy pravidla směrnice budou navíc vyžadovat u nových plastových potravinářských obalů povinně 25 % – 30 % recyklátu pocházejícího pouze z potravinářských obalů.
Z pohledu hygienických norem je pro potravinářské obaly nyní nejvhodnější virgin plast, který je úplně nový a bez jakékoliv kontaminace. Do 8 let ho však z 30 % nahradí recyklovaný potravinářský plast. Plast bohužel nelze donekonečna mechanicky recyklovat. Po několika použitích a recyklacích ztrácí svoje vlastnosti a je pak nepoužitelný pro potravinářské účely.
Logicky si potravináři nyní kladou otázku, kde vzít požadované množství nezávadného recyklátu.
Jedním z řešení je chemická recyklace. S touto variantou počítá také britská konzultační společnost EUNOMIA spolupracující s Evropskou komisí. Ve svých analýzách se spoléhá převážně na chemickou recyklaci, typu pyrolýzy nebo depolymerizace. Nezapomíná sice na mechanickou recyklaci, ale chemická recyklace je evidentně považována za nejvhodnější budoucí řešení pro zachování přísných hygienických norem, úspory fosilních zdrojů a zintenzivnění oběhového hospodářství.
Že je chemická recyklace jedním z hlavních témat v oblasti odpadového hospodářství svědčí i fakt, že Státní fond životního prostředí nyní připravuje pravidla pro financování výstavby nových zařízení chemické recyklace formou veřejné podpory.
Pro navrhovatele systému povinného zálohování PET lahví se chemická recyklace může stát vhodným řešením. Jejich záměrem je recyklovat použité zálohované PET nápojové lahve do nových lahví, aby nemuseli řešit komplikace s potravinářským původem plastu či nečistotami. Těmto problémů se ale stejně při zálohovém systému a mechanické recyklaci úplně nezbaví. Další překážkou u mechanické recyklace je barevnost PET lahví. Tyto negativa právě řeší chemická recyklace, která díky depolymeraci nebo pyrolýze rozkládá plast na chemické látky a tyto se následně stávají komponenty pro výrobu nových plastových obalů. Chemickým procesem se eliminují jakékoliv nečistoty nebo barva plastu. Hygienické parametry jsou na úrovni virgin materiálů.
Chemická recyklace může být tedy konsensus mezi oběma názorovými protistranami povinného zálohování PET lahví bez zasahování do fungujícího systému odpadového hospodářství.
Zdroj: freepik.com
Comments are closed.