Česká republika na jednání Rady EU pro životní prostředí 12. října 2026 odmítla zahrnutí spaloven do evropského systému emisního obchodování EU ETS. Evropská komise v navrhovaném rozšíření vidí nástroj ke snížení emisí a podpoře oběhového hospodářství. Odpůrci upozorňují na náklady pro obce a odběratele tepla. Spor se týká také toho, zda dražší spalování skutečně zvýší recyklaci, nebo přesměruje odpady jinam.
Česká delegace prosazovala při jednání v Lucemburku zásadnější změny systému. Požadovala lepší ochranu energeticky náročného průmyslu před přesunem výroby mimo Evropu, pokračování bezplatného přidělování povolenek a využití výnosů ETS na modernizaci a dekarbonizaci. Mezi české priority patřilo také omezení dopadů emisních nákladů na ceny elektřiny.
Nesouhlas se zahrnutím spaloven vyjadřuje také část českého odpadového a teplárenského odvětví. Zástupci Teplárenského sdružení ČR, Plzeňské teplárenské a České asociace oběhového hospodářství se připojili k evropskému otevřenému dopisu z 29. září, který požaduje vyřazení spaloven z navrhovaného rozšíření. Signatáři zdůrazňují, že tato zařízení zajišťují zpracování zbytkového nerecyklovatelného odpadu a dodávky tepla.
Kdo má nést náklady na emise z odpadu
Námitka provozovatelů vychází z jejich postavení na konci životního cyklu výrobků. Spalovna přijímá odpady, jejichž složení určily dřívější výrobní, spotřební a třídicí postupy. Možnost ovlivnit podíl fosilního uhlíku ve vstupním odpadu je proto omezená. Vyšší náklady se podle odpůrců mohou přenést na obce, občany a odběratele energie, aniž by samy zajistily méně odpadu nebo jeho lepší recyklovatelnost.
Evropská asociace odpadového hospodářství FEAD proto požaduje, aby odpovědnost za emise nesli také výrobci nerecyklovatelných produktů. Nové povinnosti podle ní musí doprovázet lepší sběr a třídění plastů a podpora recyklace. Upozorňuje rovněž, že zachytávání CO₂ není technicky ani ekonomicky dostupné pro každou spalovnu.
Ani provozovatelé zařízení pro energetické využití odpadu přitom nemají jednotný postoj. Některé finské společnosti zahrnutí do ETS podporují a vidí v něm pobídku k investicím do zachytávání CO₂. Požadují však jednotná evropská pravidla, aby národní výjimky nenarušovaly konkurenci na trhu s odpady.
Zastánci chtějí odstranit cenové zvýhodnění spalování
Podniky, průmyslové asociace a ekologické organizace podporující návrh revize argumentují tím, že cena zpracování odpadu má odrážet i jeho klimatické dopady. Pokud spalování využitelných plastů zdraží, může být výhodnější je vytřídit a vrátit do výroby. Tento postoj zastávají také Greenpeace ČR a Centrum pro dopravu a energetiku s podporou Zeleného kruhu a Klimatické koalice.
Spor však nekončí u samotného zavedení povolenek. Zero Waste Europe ve své zářijové analýze upozorňuje, že zdražení spalování může oslabit postupný náběh povinností i možnost získat část povolenek zdarma pro spalovny dodávající teplo do soustav dálkového vytápění. Toto bezplatné přidělování by se podle návrhu postupně snižovalo a skončilo v roce 2040. Podle modelu organizace tak dodatečné náklady na povolenky nemusí být v počátečních letech dostatečně vysoké, aby ekonomicky podpořily další třídění zbytkového odpadu.
Chemická recyklace nemá stejné postavení jako výroba paliv
Návrh revize rozlišuje také různé způsoby chemického zpracování odpadu. Komise uvádí, že chemická recyklace, včetně pyrolýzy a zplyňování, nespadá do navrhovaného rozšíření ETS v rozsahu, v němž látky vzniklé zpracováním nejsou následně spalovány.
Rozhodující je tedy použití výstupů. Suroviny vracené do výroby nových plastů mají jiné postavení než paliva, při jejichž použití se uhlík uvolní do ovzduší. Samotné označení technologie za chemickou recyklaci nestačí. Pokud provoz vyrábí materiálové i palivové výstupy, je nutné tyto cesty rozlišovat. Rámcová směrnice o odpadech ostatně výrobu paliv a energetické využití z definice recyklace vylučuje.
Návrh počítá s novými povinnostmi od roku 2031
Komise navrhuje zahrnout spalování a spoluspalování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný v zařízeních s kapacitou větší než tři tuny za hodinu. Nově zahrnuté provozy by odevzdávaly povolenky za 25 procent příslušných ověřených emisí roku 2031, za 50 procent roku 2032, za 75 procent roku 2033 a v plném rozsahu od roku 2034. Návrh připouští podmíněné dočasné národní výjimky do konce roku 2035.
Politická debata na jednání Rady 12. října 2026 poskytla podněty pro další vyjednávání. Irské předsednictví chce dosáhnout dohody na pozici Rady do konce roku 2026; následná jednání s Evropským parlamentem mají podle plánovaného harmonogramu vést ke konečné dohodě začátkem roku 2027.
Rizikem je přesun na skládky i zdražení samotné recyklace
Pro odpadové hospodářství bude zásadní, jak se změní ceny jednotlivých způsobů zpracování. V Česku bude od roku 2030 zakázáno skládkování vymezených využitelných odpadů, takže u nich skládka nemůže být běžnou levnější alternativou ke spalování. V EU však neplatí jednotný termín úplného konce skládkování. Riziko přesunu odpadu na skládky proto závisí na druhu odpadu a pravidlech jednotlivých států. Opatření proti takovému přesunu požadují i české ekologické organizace, které zahrnutí spaloven do ETS podporují.
FEAD upozorňuje také na méně viditelný dopad: i recyklační provozy vytvářejí zbytky, které nelze materiálově využít a musí se bezpečně zpracovat. Vyšší cena jejich spalování může zvýšit náklady recyklace. Asociace proto žádá vracet výnosy ETS do odpadového odvětví a podpořit přechod k vyššímu materiálovému využití.
Výsledkem revize tak může být silnější motivace k recyklaci, její rozsah ale bude záviset na konkrétních pravidlech. Pro české obce a zpracovatele odpadu bude podstatné, zda nové náklady povedou k lepšímu třídění a odbytu druhotných surovin, nebo především ke zdražení služeb.
Foto: Pavel Culek / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.
Comments are closed.