Evropské systémy rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) čelí dlouhodobé roztříštěnosti, která komplikuje plnění povinností napříč členskými státy. Evropské asociace proto navrhují vznik centralizovaného registru, jenž by mohl výrazně snížit administrativní zátěž, zlepšit transparentnost a posílit fungování jednotného trhu – a to v době, kdy se EPR povinnosti dále rozšiřují i na nové sektory, včetně obalů a textilu.
Současná nejednotnost bez přidané hodnoty
Systémy EPR se v Evropě v posledních desetiletích výrazně rozšířily, a to jak z hlediska počtu členských států, tak i jednotlivých toků odpadů. Tento vývoj byl veden legitimními environmentálními cíli, nicméně vedl k výrazně složité administrativní realitě. Prakticky každý členský stát dnes provozuje vlastní registr EPR, často dále rozdělený podle jednotlivých odpadových toků.
Výsledkem je situace, kdy výrobci musí provádět registraci opakovaně v různých národních systémech, které se liší nejen technickým řešením, ale i požadavky na data a používaným jazykem. Současně jednotlivé státy budují vlastní IT infrastrukturu, přestože základní funkce těchto systémů jsou v zásadě identické.
Podle evropských asociací tato fragmentace nepřináší dodatečnou environmentální hodnotu, naopak zvyšuje složitost a náklady, zejména pro subjekty působící přeshraničně. Negativně ovlivňuje i transparentnost dat a fungování jednotného trhu.
Dopady na trh a dodržování pravidel
Administrativní roztříštěnost má přímé dopady na konkurenceschopnost evropské ekonomiky. V situaci, kdy Evropská unie klade důraz na zjednodušování regulace a posilování jednotného trhu, představuje současný stav EPR systémů zjevný nesoulad mezi politickými ambicemi a realitou.
Tento problém navíc zesiluje aktuální legislativní vývoj. V oblasti obalů nové evropské nařízení zavádí rozšířené a povinné EPR požadavky napříč členskými státy, přičemž již dnes se objevují obavy z rozdílné implementace a rizika regulatorního chaosu při jejich spuštění. Paralelně dochází i k rozšíření EPR na textilní sektor, kde revidovaná rámcová směrnice o odpadech nově zavádí povinné systémy EPR pro textil ve všech členských státech.
Bez systémového řešení se bude dále prohlubovat fragmentace registrů a administrativní náročnost EPR systémů. Pokud je plnění povinností příliš složité a časově náročné, roste motivace k jejich obcházení, což má přímý dopad na fungování trhu i férovou konkurenci.
Řešením je centralizovaný evropský registr
Evropské asociace navrhují vytvoření centralizovaného evropského registru EPR, který by fungoval jako jednotný vstupní bod pro registraci a výměnu dat. Nešlo by o nahrazení národních systémů, ale o jejich propojení prostřednictvím sdílené digitální infrastruktury.
Základní principy navrhovaného řešení zahrnují jednotnou registraci pro výrobce působící v EU, harmonizovanou strukturu napříč členskými státy i odpadovými toky a standardizované formáty pro předávání dat a reporting.
Takový systém by podle evropských asociací umožnil efektivnější komunikaci mezi výrobci, organizacemi odpovědnosti výrobců a národními autoritami, a současně by snížil duplicity a náklady spojené s provozem paralelních systémů.
Méně administrativy, vyšší transparentnost
Navrhovaný centralizovaný registr by podle evropských asociací přinesl několik klíčových benefitů. Především by snížil administrativní zátěž a náklady pro všechny zúčastněné subjekty. Zjednodušení procesů by zároveň snížilo bariéry vstupu na trh, což je důležité zejména pro malé a střední podniky.
Dalším významným přínosem by bylo zlepšení kvality dat a jejich transparentnosti napříč Evropskou unií. Lepší data jsou přitom klíčová pro efektivní nastavování environmentální politiky i pro kontrolu dodržování pravidel.
Centralizace by rovněž posílila prevenci neplnění povinností a přispěla k férovějšímu konkurenčnímu prostředí, což bude zásadní právě v kontextu nově rozšiřovaných EPR povinností v dalších sektorech.
Politický kontext a další kroky
Návrh přichází v době, kdy Evropská unie připravuje nový legislativní rámec v oblasti oběhového hospodářství, včetně připravovaného Circular Economy Act. Právě tento kontext je podle evropských asociací vhodnou příležitostí otevřít strukturovanou politickou debatu o budoucnosti EPR systémů.
Důležité je, že průmysl nepožaduje deregulaci, ale efektivnější implementaci existujících pravidel. Subjekty, které EPR systémy využívají v praxi, mají přímou zkušenost s jejich fungováním a jsou připraveny přispět k návrhu konkrétních řešení.
Fragmentace registrů EPR představuje podle evropských asociací konkrétní a řešitelný problém, který leží na průsečíku environmentální politiky, konkurenceschopnosti a fungování jednotného trhu. Centralizovaný evropský registr je tak pragmatickým opatřením s vysokým dopadem, které může současně snížit byrokracii, ušetřit veřejné i soukromé prostředky a posílit efektivitu systému.
V souvislosti s rychle se rozšiřujícími EPR povinnostmi tak nejde pouze o technické zlepšení, ale o klíčový předpoklad pro to, aby nová evropská regulace byla v praxi skutečně funkční.
Comments are closed.